Mise pro život, z.s.

Milí Patroni ukrajinských dětí,

od 16.8. do 21.8. jsme byli na Zakarpatské Ukrajině na táboře, který byl tento rok určen pouze dívkám ve 
věku 7-13 let. Tábora se zůčastilo 32 dívek z různých rodinných a socialních poměrů. Hlavním tématem tábora byly
Boží princezny. Probírali jsme životy žen z Bible (Rút, Ester,...), na základě kterých si každá dívenka mohla uvědomit, 
že i ona může mít nezastupitelné místo v životě pro Boha. Slečny se nazpamět´ učily biblické verše, na workshopech 
si mohly vyrobit trička, tašky a hygienické taštičky dle své vlastní fantazie, vytvářely náhrdelníky s přívěšky,
zaplétali jsme jim do vlasů barevné vlásky, což holky velmi bavilo. Slečny projevily velkou odvahu, statečnost
a odhodlání při procházení Stezky odvahy, ale nejvíc se jejich kreativita projevila při vymýšlení a hraní
scének z biblického prostředí. Mohli jsme tak vidět příběh O Jairově dceři, O Milosrdném Samaritánovi,
O Máři Magdaléně, ...

 Byl to čas naplněný zážitky nejen pro ukrajinské dívky, ale i pro náš český tým, který byl velmi akční a také velmi
kreativní.

 Díky velmi obětavé a starostlivé naší kuchařce a kuchařovi holčičky každý den dostávaly na stůl čerstvé pečivo,
dostatek ovoce a zeleniny, výborné teplé obědy a chutné večeře, a všimla jsem si,že zbytků zůstávalo velmi málo.
Uvědomila jsem si, že i dostatek skvělého jídla byl pro ukrajinské dívky velmi důležitý a přínosný, protože
ve svých rodinách často tolik dobrého a kvalitního jídla nemají. 

 Dívky byly rozdělené do 5 skupin, ve kterých spolu soutěžily, připravovaly program nebo pomáhaly v kuchyni.
O každou skupinku se staral český vedoucí a jeho český nebo ukrajinský pomocník. Skupinky byly fajn také z toho
důvodu, že se mezi dívkami a vedoucími utvořil bližší vztah a mohli jsme si víc všímat jejich trápení, problémů,
ale také s nimi prožívat jejich radosti.

 Jsem Bohu vděčná za:
 -krásný čas stravený s dívkami na táboře
 -přízeň počasí (silný déšt´s bouřkou k nám dorazil až ve chvíli, když jsme měli složený a uklizený poslední
  stan)
 -za našeho vedoucího, který uměl vždy slečny motivovat k dané činnosti, uměl je zorganizovat a zajistil,aby
  bylo vždy dostatek jídla, hygienických prostředků a všeho, co jsme k životu nutně potřebovali
 -za naše české vedoucí skupinek, že se snažili slečnám co nejvíc přiblížit, motivovat je k tomu, co je dobré
  a předcházeli tomu, co by mohlo být špatné
 -jednu z ukrajinských maminek, která k nám na tábor přicházela a věnovala se dětem
 -zázemí, které jsme mohli mít v církvi v Dubrynyči
 -za ochranu, že nedošlo k žádnemu většímu úrazu kromě odřených rukou a kolen, že nevypukla žádná epidemie
  zvracení a průjmů
 -bezkonfliktní průběh tábora (uvědomila jsem si, že holčičky přišly ze svého často velmi chudého a velmi
  problematického prostředí, se svými problémy a starostmi, ale díky Bohu nedošlo k žádnému většímu konfliktu
  nebo problému)
 -za velmi chutné jídlo, které jsme dostávali každý den
 -za našeho kuchaře a elektrikáře v jedné osobě, který si dokázal poradit s problémy všeho druhu, a v době
  přetížení elektrické soustavy dokázal elektřinu rozjet tak, že se mohlo svítit, dovařit večeři, vyprat 
  špinavé prádlo, pustit monitor a klávesy, na kterých krásně hrála jedna Ukrajinka a vedla nás ve chválách

Každý den jsme se snažili dívkám maximálně věnovat, mluvit s nimi, objímat je, ošetřovat
nejen rány na těle, ale i na duši, dělat s nimi blbosti... Ke konci tábora mi došlo, že každá z nich z uzavřeného
poupátka rozkvetla do krásného, voňavého květu. Jak těžké potom bylo poslední den se s nimi rozloučit, naložit do 
aut a poslat je zpátky do jejich reality života. Ale dá-li Pán to, co dívky přijaly, načerpaly na táboře, jim 
zůstane do konce života v jejich srdcích a budou stejně jako my vzpomínat na společně stravené chvíle.

 Jako Patrony ukrajinských dětí Vás prosím, pokud je to ve Vašich možnostech, abyste dětem třeba i v pravidelných
intervalech posílali:
   -hygienické potřeby(zubní kartáček, pastu, tekuté mýdlo, šampon, sprchový gel, hřeben, gumičky, sponky, čelenky,
    hygienické vložky u větších slečen, prací prášek)
   -spodní prádlo(kalhotky, podprsenky u větších slečen)
   -ponožky
   -sezonní obuv
   -po dohodě s vedoucím můžete poslat také kola, koloběžky, odrážedla, kočárek pro panenku (mohou být lehce opotřebované,
    ale zcela funkční)
Samozřejmě to jsou jen návrhy toho, co poslat můžete, ale nemusíte. Ohledně velikosti oblečení a obuvi se Vám budeme
snažit co nejdřív poslat současnou výšku a velikost obuvi u dívek, které byly s námi na táboře. 

 A ještě Vás chci s úctou a pokorou poprosit o jednu věc: Neočekávejte od ukrajinských dětí obrovské nadšení a velkolepá slova
díků při rozbalování Vámi zakoupených dárků. Vysvětlím Vám to: ke každému dítěti vždy přijíždíme neohlášeně a 
nečekaně. To abychom viděli aktuální situaci v rodině. Někdy dítě v poledne budíme k rozbalení dárku, ale my v ČR
si neuvědomíme, že právě tohle dítě je třeba po velmi neklidné a probdělé noci, kterou zažilo díky alkoholismu rodičů nebo
útoku tyranského otce nebo matky.
Tyto děti také neumějí příjímat dary. Dokud jste nevstoupili do jejich života Vy, tak možná zatím
žádny dárek nedostaly. To, že ve videu neprojevují nadšení nebo zapomenou poděkovat, není projevem jejich nevděčnosti!
Často, když video přestaneme točit, děti znovu prohrabují krabici s Vašimi dárky a jsou za ně velmi vděčné, akorát
to neumí projevit způsobem, na jaký jsme zvyklí u českých dětí.

 Za Vaši podporu a pomoc ukrajinským dětem jsem Vám velmi vděčná!
                                                                  Gabriela